Jak ho vidím já - Josef Váňa st odešel, ať žije ten, kdo říkal, co si myslí...

Jak ho vidím já...

Josef Váňa starší se nikdy nebál říkat, co si myslí,

i když se to vždycky každému nemuselo líbit.

 Za dvacetiletou novinářskou praxi na Pardubicku jsem měl tu čest se s ním setkat nejen pracovně, ale i soukromě při různých večírcích. Účastnil se jich povětšinou pouze tehdy, když uspěl. Naposledy jsme se sháněli po bundě, kterou nechal před dvěma lety v jednom z pardubických barů. Já tam, samozřejmě dobrovolně, doprovázel jiné tuzemské i zahraniční přátele a musím přiznat, že Josef Váňa st. je v soukromí showman každým coulem.

 Ale on se tak chová i při dostizích, při oficialitách, při oficiálních tiskových konferencích, přímých přenosech. Prostě co na Pepíčkově srdci, to rovněž na jazyku. Dokáže v jednu chvíli vynadat pořadatelům tak, že by si od nich Železník nebo Tiumen ani kůrku nevzal, načež je pak dokáže po pár minutách vynachválit, jak perfektně připravili dráhu. Anebo si ještě přidat k předchozí konzultaci.

 Tím si získal srdce mnohých žurnalistů, nejen těch, kteří jen čekají na bulvární výlevy. Nikdy se nebral servítky před nikým, ostatně kdysi se přiznal, že měl problémy na škole pro „koňáky“, ze které byl vypoklonkován, protože zbil spolužáky. Ti se na večírku nechovali dle jeho představ k jiné spolužačce. Jestli, a do jaké míry bude ta historka pravdivá si netroufám posuzovat, ale pro mě zůstane Josef Váňa starší tím nejznamenitějším sportovcem, kterého jsem za svůj život poznal.

 Ale pro mě bude hlavně vždy jedním z mála těch, kteří se nebojí říkat to, co se někomu nelíbí a co se nehodí. A to se bohužel dneska moc nenosí...

Bohumil Roub reportér TV Barrandov (toto je názor redakce)