Pierre de Coubertin se v hrobě neobrací - ten nadsvětelnou rychlostí rotuje

Pierre de Coubertin: "Důležitou věcí v životě není vítězství, ale zápas, základem není to, že se zvítězilo, ale že se bojovalo dobře."

Slova zakladatele olympijské myšlenky mám před očima pokaždé, když mi prstoklad ovladače sklouzne k jedné asi z dvaceti sportovních stanic na kabelovce a tam se zjeví olympijské klání. Automaticky se pak ještě přidá další blud, jak se asi tenhle distingovaný pán v žaketu, o němž nevím, zda byl zpopelněn, v těsné rakvičce ošívá a ošívá a ošívá, když jeho dušička shůry s hrůzou sleduje, kam že to jeho bohulibá myšlenka dospěla. Miliardové rozpočty, velkohubá marketingová sdělení, reklamy snad i na slipech nebo kalhotkách sportovců a sportovkyň, prostě všechno to, čemu se zřejmě chtěl Coubertin vyhnout, se stalo faktickou noční můrou, zmrtvýchvstalým Fredym Crugerem. Když pak ještě poslouchám komentáře kolegů moderátorů, kteří se už v marketingu vyznají snad ještě lépe, než leckterý ekonomický expert, chce se mi bořit hlavu v toaletu. To už si říkám, že se asi Coubertin v hrobě neobrací, ale přímo rotuje, a to nadsvětelnou rychlostí. Pak mě ale zase uklidní prohlášení některých našich činovníků, že v té dané sledované disciplíně jsme se moc daleko neprobojovali, ale že se to vlastně čekalo, protože se ten a ten sportovec stejně neumístil třeba ve Světovém poháru lépe, než na 40. místě. Pak se ale začnu setsakramentsky ošívat já, protože hned vidím tu kulaťoučkou sumičku, kterou české daňové poplatníky tenhle výlet za oceán pro změnu stál. Pak už na mě zas nehrozí ocelovým drápem Fredy Cruger, ale zpátky hůlčičkou stařičký Pierre. A tak si nakonec při sledování retrozpráv z dob minulých vždycky rád zavzpomínám, jak jsem jak blázen s umělou raketou a míčkem na líný tenis cvičil na Spartakiádu. Byla to sice pakárna, ale tak nějak měla k tomu Coubertinovi nejblíž. Alespoň co se dobytých mas a lidských srdcí a samozřejmě nákladů týče. To nebyly hotely v Praze, ale spartakiádní lehátka v tělocvičnách, to nebyly švédské stoly, ale jídla do ešusu. Pane Coubertine, spěte sladce. Já budu usínat s touhle vzpomínkou.

Bohumil Roub – autor je vedoucím redaktorem TV Pardubice

tento komentář vyjadřuje názor redakce