Ruštinu povinně do škol? To se pan ministr asi zbláznil???

Bez většího zájmu proběhla před pár dny v médiích zpráva, podle níž ministr školství hodlá už za dva roky zavést na základních školách druhý povinný jazyk.

Možná na tom nic podivuhodného není, v dnešním globalizovaném a globalizujícím se světě je výuka druhého jazyka stále častější a potřebnější - byť je dobrým zvykem vyučovat druhou řeč jako volitelnou a teprve na středních školách.
Podivuhodný na záměru páně ministra je fakt, že nejvyšší pedagog v zemi preferuje ruštinu. Ruštinu, s níž se nemnoho podnikatelů a manažerů domluví jen a jen v Rusku. Co na tom, že němčinou se lidé domluví nejen v německy mluvícíh zemích, ale i v dalších částech Evropy včetně té střední a Balkánu..? Co na tom, že francouzsky se člověk domluví kromě pěkného kusu Evropy ve značné části Asie i v polovině Afriky..? Co na tom, že španělštinou se kromě samotného Španělska člověk domluví třeba v celé jižní Americe..?
Vůbec nejvíc mne ale udivuje, že média tak zásadní hrůzu – povinnou výuku ruštiny - prostě přejdou mlčením. A když už se zmíní, tak nanejvýš kratičkým konstatováním ve zpravodajství.
„Máme nejvíc kvalifikovaných ruštinářů,“ obhajuje svůj záměr ministr a dodává, že s učiteli němčiny je to o něco horší. O kantorech dalších jazyků už ani nemluvě. Vyplývá mi z toho jediné: Dosť bolo demokracie, dosť bolo svobody a vymejšlení, a tak hurá zpátky do náruče Sovětského svazu, potažmo Ruské federace. Což je ve své podstatě téměř totéž. Je sice moc hezké, že momentální obyvatel hradu je velikým příznivcem Ruska a ruštiny, to je však jako druhý, skrytý argument pro budoucnost vzdělávání v naší zemi setsakramentsky málo.
Páně ministrův argument s počtem kvalifikovaných ruštinářů je spíše ostuda, než přednost. Před zavedením jakékoli výrazné změny by mělo na novou situaci ministerstvo připravit nejprve pedagogy. Pochybuji ale, že by to v tomto případě za dva roky bravurně zvládlo. 
Ani náhodou nejsem proti výuce cizích jazyků, spíše naopak. Ono se ne nadarmo říká „kolik řečí znáš, tolikrát jsi člověkem“. Že by ale naše dorůstající populace získávala ty nejnovější, nejdemokratičtější a odborně nejkvalitnější poznatky právě v ruštině, tak o tom silné pochybnosti, téměř hraničící s jistotou, určitě mám.
Jiří K. Růžička, autor je spolupracovníkem redakce